Měli by cestovatelé dávat žebrajícím dětem peníze?

Dávat je dobrá věc při cestování, že? Je ale dobré dávat peníze a rozdávat věci dětem, které žebrají? Opravdu to těm dětem pomůže? Pomůže to jejich rodinám a komunitě? Opravdu podporuje dobré životní podmínky dětí a jejich pohodu? Nebo může dávání peněz dětem, které žebrají, způsobit nechtěné poškození?

Zastavil jsem se na okraji silnice, bylo to někde v Kambodži. V podstatě to vypadalo že jsem uprostřed ničeho. O chvíli později přiběhl asi čtyřletý chlapec. Byl pasáčkem buvolů své rodiny na nedalekém kopci. Měl roztrhané oblečení, zvědavě koukal kolem nás cizinců a jako tlumočníka používal mého kamaráda z Phnom Penhu.

Pomyslel jsem si, na tuhle příležitost jsem si vzal z Evropy nějaké ty drobnosti. A už jsem šmátral v batohu.

"Ne, nedělej to, “prosil mě kamarád z Phnom Penhu. "Kolem jsou další děti. Řekne to své rodině a ostatní uslyší, že něco dostal od baranga (místní výraz pro cizince) a spustí se cyklus žebrání. Dříve to tak nebývalo. Nechci takovou budoucnost pro naše děti a pro svou zemi. " konstatoval.

Jak řekl, během několika minut se z kopce doslova valily děti s nastavenýma rukama se z nich v angličtině linula slova jako pero, peníze a sladkosti. Některé z dětí byly jen zvědavé, zatímco jiné očividně něco očekávaly.

Pokud jste někdy cestovali v rozvojovou zemí, pravděpodobně tuto scénu znáte. Možná vám to přijde nepříjemné. Možná vás bolí u srdce, protože děti kolem vás mají tak málo. Možná vás napadnou myšlenky jak to, že já si mohu dovolit cestovat do jejich země a ony nemají vůbec nic.

Je tedy dobré, aby cestovatelé dávali žebrajícím dětem dárky nebo od nich kupovali různé suvenýry? Opravdu to pomáhá?

Návštěva Kambodži a obecněji jihovýchodní Asie znovu potvrdila a vykrystalizovala mé uvažování o tomto problému. Má odpověď zní ne.

Tato myšlenka mě přivedla k tomu, že jsem sepsal několik nápadů, jak se můžete s dětmi setkat a zodpovědně je podpořit, abyste pomohli a podpořili je i jejich rodiny tam, kde se právě na cestách nacházíte.

Obsah

• Čeho se vyvarovat: 7 důvodů, proč byste neměli dávat cokoliv dětem, které žebrají
• Co dělat: 7 způsobů, jak zodpovědně angažovat
• Jak může odvětví cestovního ruchu lépe vzdělávat cestovatele v oblasti péče o děti, žebrání a účinného dávání
• Závěrem: Cestování a altruismus

Čeho se vyvarovat: 7 důvodů, proč byste neměli cokoliv dávat dětem, které žebrají.

Zde je několik důvodů, proč nedoporučujeme rozdávat peníze či dárky dětem, když jste na cestách. Naše činy mohou mít neviditelné důsledky, které si ani nedokážeme představit. Jsou chvíle, kdy může být vhodná přímá podpora, nicméně cestovatelé, kteří bez rozmyšlení rozdávají věci na ulici, většinou v takovou chvíli nepřijdou.

Tento seznam je sestaven na základě mojí vlastní zkušenosti, včetně rozhovorů s místními lidmi, organizacemi a dobře informovanými cestovateli z Asie a jiných kontinentů.

1) Přispíváte k cyklu žebrání a pokračující chudoby.

Děti se rychle učí. Pokud jedno žebravé setkání přinese úspěch, proč by ne ty ostatní? Když děti slyší, že zahraniční cestovatelé rozdávají peníze a věci, proč to nezkusit? A proč by toho nemohli využít chudí rodiče a neposlali by své děti žebrat nebo prodávat zboží na ulici? Podívejte se na toto krátké video a řiďte se těmito sedmi tipy pro cestovatele z Child Safe, které tento problém vysvětlují ještě více do hloubky.

Nemluvě o tom, že přispíváte ke kultuře sympatie, turismu a závislosti, pro kterou neexistuje produktivní místo. [Aktualizace redakce: Pro další vysvětlení naše definice „sympatického turismu“. Soucit je definován jako „soucit s někým“ a do akce se zapojuje tehdy, když organizace a lidé vydělávají peníze technikou pokusu získat slitování od cestovatelů. Tuto frázi používanou v Asii jsme poprvé slyšeli po diskusi o tom, že nás oslovilo mnoho lidí údajně zastupujících nevládní organizace a sirotčince.]

2) Žebrácký úspěch = žádná škola?

Pokud dítě vydělává velké peníze žebráním nebo pouličním prodejem, rodiče ho pravděpodobně neposílají ani do školy. Vím, že už teď vás napadají všechny důsledky. Který cestovatel by se nyní záměrně pokusil zabránit dítěti chodit do školy? Pravděpodobně žádný. Proto je povědomí o této problematice tak důležité.

Zodpovědné cestování, podpora vzdělávání.

Cestovatelé by měli podporovat vzdělávání dětí, ne jim v tom nevědomky bránit.

Měli by cestovatelé dávat žebrajícím dětem peníze?

3) Omezuje cestovní ruch na transakci.

Nejhorší důsledek cestovního ruchu: redukce dvou lidí na transakci. Žebrání dehumanizuje, objektivizuje. Proměňuje cestovatele v chodící dolarové bankovky a mění žebrácké dítě na kráčející sběrný box, čímž zbavuje všechny zúčastněné jejich důstojnosti. Vztyčují se bariéry, za kterými by jinak mohlo být spojení. Vytváří stereotyp, který nás okrádá o lidskost.

4) Peníze za jídlo = peníze za drogy?

Když cestovatel dává peníze nebo dary dětem, dokáže si představit, že by byl dárek použit k nákupu drog? Možná ne, ale to neznamená, že se to nemůže stát.

Při cestování po Kambodži jsem slyšel o malém domově pro uprchlé děti, ve městě Phnom Penh. Zakladatel domova vypráví o tom, že děti končí v domově jen proto, aby žebraly od turistů a získaly dost peněz na nákup další dávky – obvykle čichání lepidla nebo benzínu. Pokud by cestovatelé věděli, že jejich velkorysost využívají dětští žebráci, aby si sehnali drogy, přispěli by vědomě k této praxi?

5) Vytváříte nerovnováhu v místní komunitě.

Věc, kterou je třeba si uvědomit u dětí žijících v chudobě, je, že lidé kolem nich často žijí v podobných podmínkách. Podporujete nerovnovážný stav, při němž některé děti mají více štěstí než jiné, což může přispět k šikaně a s ní spojeným potížím.

6) Podpora žebravé mafie.

Pokud nevíte, co je žebravá mafie, čtěte dál. Koncept také vynesl na světlo film Milionář z chatrče a román Jemná rovnováha. Žebravé mafie existují i ​​mimo Indii a jsou častější než si většina z nás uvědomuje. Samotné vykořisťování dětí je dost tragické. Aby toho nebylo málo, mafie unáší, oslepuje nebo jinak zraňuje a znevýhodňuje děti, aby mohly vydělat ještě více peněz. K podobným incidentům však v menší míře dochází i u nás. Pokud mě paměť neklame, podobná žebrácká mafie existovala i v Praze.

7) Přispíváte k dalším nepředvídaným nebezpečím nebo neúmyslnému poškození.

Když jsem byl v Kambodži, viděl jsem děti tancovat uprostřed silnice. "Roztomilé!" byla moje první myšlenka. Problém byl v tom, že to dělaly, aby získaly peníze. Neustále se vystavovaly dalšímu riziku na již nebezpečných silnicích. Stejný princip fungoval v Laosu, Vietnamu, kde jsem byl svědkem situace, kdy cestovatelé vyhazovali pera a tužky z otevřeného okna projíždějícího autobusu. Jeden špatný úsudek řidiče, nebo některého z dětí a máte na svědomí nevinnou oběť.

Dalším příkladem toho, kdy se může záměr cestujícího „konat dobro“ stát újmou, je dobrovolnictví v dětských domovech. Podrobněji to rozebíráme v našem článku o dobrovolnictví (připravujeme), ale výzkumy a studie ukázaly, že to vede k poptávce po dalších sirotcích, často včetně dětí, které nejsou skutečnými sirotky (odhadem 80 % dětí v dětských domovech má alespoň jednoho žijícího rodiče). Na některých místech to přispělo k rozpadu rodin, protože chudí nebo znevýhodnění rodiče odevzdají své děti těmto „náborovým“ sirotčincům, protože mají pocit, že jejich děti budou mít lepší vzdělání a další podporu. Studie však ukazují, že dětem se nejlépe daří, když mohou žít se svými rodinami, takže je třeba se zaměřit na snahu udržet rodiny pohromadě podporou rodičů.

Navíc u krátkodobých dobrovolníků v sirotčincích to vede k cyklu, kdy se dítě připoutá k dobrovolníkovi nebo si s ním vytvoří vztah, avšak poté tato osoba odejde. Toto opakované opouštění může být pro děti vážným psychologickým rizikem nemluvě o tom, že ne všichni dobrovolníci mají odpovídající dovednosti a školení pro práci s malými dětmi. Další informace o potenciálních rizicích vyplývajících z dobrovolnictví v dětských domovech najdete v této infografice Better Volunteering, Better Care Network.

Poznámka: Pokud na svých cestách uvidíte aktivity nebo interakce s dětmi, které se vám nezdají správné nebo které by mohly místním dětem škodit, nahlaste to pomocí příručky Child Safe s telefonními čísly, webovými stránkami a organizacemi na podporu péče o děti v zemích po celém světě.

Co dělat: 7 způsobů, jak se zodpovědně angažovat.

Touha dávat a vracet místům, která navštívíme, je dobrá věc. Je to něco, co by mělo být podporováno, ale musíme najít vhodné příležitosti nebo kanály, abychom mohli pomoci efektivně.

Co vlastně znamená „pomáhat efektivně“? Znamená to pomáhat způsobem, který podporuje soubor chování omezující slepou touhu darovat. Říkejte tomu pravidlo Naučte člověka rybařit a poskytujte finanční podporu na konkrétní dílčí projekty.

Nejde tedy jen o to, že pomáháte, ale jak to děláte. Zde je několik nápadů na efektivní a zodpovědnou pomoc na cestách.

1) Darujte přímo organizaci.

Najděte si organizaci, které můžete věřit, jejíž práce je spojena s dlouhodobými hodnotami, jako je další vzdělávání, podpora rodičů, poskytování příležitostí a podpora soběstačnosti. Je možné, že takové organizace najdete na doporučení vašich kamarádů nebo cestovní kanceláře působící v oblasti. Pokud cestujete samostatně, udělejte si předem průzkum, abyste zjistili informace o organizacích působících v dané oblasti. Poté dejte peníze nebo zásoby přímo těmto organizacím. To může představovat darování z domova (např. Online) nebo třeba nalezení způsobu, jak navštívit organizaci v rámci vaší cesty a darování přímo.

Stejně tak se nebojte vyzvídat, jak organizace využívá své peníze a zdroje. Smutné je, že někteří lidé (místní i cizinci) začali vytvářet organizace, které vydělávají peníze na důvěřivých cestovatelích. V celé Kambodži se zdály populární volbou „soucitné“ sirotčince, jejichž obchodní model funguje na doporučení od místních a různých prospěchářů. Několik otázek o organizaci obvykle rychle rozptýlilo jakýkoliv dojem legitimity.

Též nepodceňujte kolektivní znalosti svých sociálních sítí a určitě se obraťte na kanály sociálních médií (např. Twitter, Facebook).

2) Vyhledávejte a navštěvujte sociální zařízení.

Sociální podnik je organizace, která funguje jako byznys, ale jejíž zisky jdou na komunitní projekty, které se snaží řešit sociální problémy. Sociální podniky budou často školit a najímat znevýhodněné matky samoživitelky nebo děti z ulice. Poskytnou zaměstnání a dovednosti, které by jinak nemohly získat.

To by mohlo znamenat, že když si pochutnáváte na obědě nebo kávě v restauraci sociálních podniků, vaše peníze podporují projekty této organizace. Totéž platí pro nákup řemeslných výrobků. Když se zapojí ty správné organizace, může to být opravdu situace výhodná pro všechny.

Během mojí nedávné cesty do Vietnamu jsem našel Saigon children, které poskytuje umožňuje znevýhodněným dětem a mládeži ve Vietnamu plně využít svůj potenciál díky kvalitnímu vzdělání odpovídajícímu jejich potřebám. V Hanoji jsem také navštívil nový projekt At ActionAid Vietnam and AFV, přičemž AFV pracuje na vymýcení hladu, snížení chudoby, vytváření více pracovních příležitostí a provádění programů rozvoje komunity na podporu chudých, zdravotně postižených, lidí v nouzi, zejména chudých žen a dětí z etnických menšin ve Vietnamu. Další nápady, jak podpořit ženské projekty na cestách, najdete ve článku o tom, jakým způsobem můžete pomoci místním ženám a matkám.

Než vyrazíte na další cestu, doporučujeme také zkontrolovat celosvětovou databázi sociálních podniků Grassroots Volunteering. Aktualizace: Též jsem si všiml, že Child Safe má na své stránce dobrý seznam sociálních podniků pro jihovýchodní Asii.

Měli by cestovatelé dávat žebrajícím dětem peníze?  

3) Zjistěte, co organizace skutečně potřebují, místo toho abyste dávali to, co si myslíte vy, že potřebují.

To nemusí být totéž. Mnoho lidí má zjevně dojem, že děti ve škole potřebují propisky. Možná ano, možná ne v závislosti na škole. Pokud kupujete zboží a zásoby, zkuste je koupit lokálně, místo abyste si je kupovali již doma. Tato strategie nejenže dále přispěje k místní ekonomice prostřednictvím vašich nákupů, ale vaše zavazadla budou vážit méně.

4) Komunikujte s dětmi jako děti

Hrajte hry (žonglování nebo kouzelné triky fungují skvěle), kopněte do míče, procvičujte angličtinu, ptejte se a komunikujte. Nebude to vždy snadné, ale kreativní přeměna nepohodlného na zábavu je umění, ze kterého můžeme mít všichni prospěch. Humanizuje také interakci a váš zážitek z cestování. Další důležitou věcí, je nechat dítě, aby se rozhodlo, že se s vámi naváže kontakt. Nikdy se dítěti nevnucujte.

Když se díváte na itineráře vašich výletů, vyhněte se návštěvám s dětmi během školní výuky, abyste nerušili jejich vzdělávání. A vyhněte se výletům, které zahrnují návštěvy sirotčince.

5) Investujte do jídla

Pokud opravdu cítíte, že máte potřebu pomoci dítěti, které vypadá, že má hlad, zvažte pořízení nějakého jídla, které lze na místě zkonzumovat, aby nebylo možné jej vyměnit za něco jiného.

6) Naučte se pár slov v místním jazyce, které s respektem sdělují, že nemáte anebo nedáte žádné peníze, a nebojte se je používat

Zjistil jsem, že to v Kambodži i Vietnamu funguje efektivně. Jakmile si děti uvědomily, že jim nic nedám, začaly mě vnímat úplně jiným způsobem.

7) Osvědčené postupy pro fotografování dětí při cestování

Požádejte dítě o svolení k pořízení jeho fotografie a respektujte jeho přání, pokud odmítne. Pokud je dítě obzvláště malé, požádejte o svolení matku nebo otce. Ještě lépe je vyfotit rodinu společně. Pokud si myslíte, že výměnou za fotografii bude dítě očekávat peníze, požádejte o svolení a jasně řekněte „žádné peníze“. Pokud pořizujete fotografii, nezapomeňte dítěti ukázat její obrázek v náhledu.

To je ve většině případů to, co každého zajímá. Užijte si smích, který bude jistě následovat.

Pamatujte, že dítě, které fotografujete, je spíše člověk než rekvizita nebo doplněk vašeho obrázku. Váš konečný výsledek by měl zajistit, aby fotografie dítěte prokázala lidskou důstojnost. Zpravidla je lepší fotografovat dítě spolu s rodiči nebo se skupinou dalších dětí než samotné.

Jako dodatečné opatření k ochraně identity a polohy dítěte před potenciálními překupníky nebo jinými osobami, které nemusí mít ty nejlepší úmysly, nezveřejňujte fotografii ani nesdílejte na sociálních sítích s vloženými metadaty obsahujícími polohu nebo spolu s konkrétními informacemi, kde jste fotografii pořídili.

Jak může odvětví cestovního ruchu lépe vzdělávat cestovatele v oblasti péče o děti, žebrání a účinné pomoci?

Nemůžeme předpokládat, že každý turista má znalosti a zkušenosti potřebné k porozumění místnímu kontextu a správnému chování. Odvětví cestovního ruchu a všichni jeho aktéři by se měli snažit poskytovat turistům místně relevantní praktické rady o tom, jak zodpovědně jednat s dětmi (a v tomto ohledu i s dospělými), aby byly zajištěny dobré životní podmínky dětí.

Jak?

Aby bylo možné všem zúčastněným stranám lépe zhodnotit potenciální rizika a aplikovat globální postupy k jejich řešení, spojily se G Adventures a Nadace Planeterra s Hnutím Child Safe Friends-International a vydaly sérii praktických pokynů pro péči o děti použitelné v celém odvětví cestovního ruchu. Výsledkem je soubor opatření a zásad prověřených mezinárodními organizacemi, jako jsou UNICEF, UNWTO, ECPAT International, The Code, Save the Children a Global Alliance for Children.

Tyto zásady péče o děti a kodex chování jsou zdarma k dispozici jakékoli organizaci cestovního ruchu nebo turistům – aby se jimi mohli řídit poznávání cizích krajin.

Záměr: zajistit, aby tyto informace byly jasně a volně dostupné bez poplatků nebo požadavků na členství, aby se do nich vložené osvědčené postupy snadněji rozšířily v cestovním ruchu a mezi cestovateli.

Cíl: „Zajistit, aby průmysl a jeho klienti aktivitách spojených s turismem nikdy nezpůsobili neúmyslné poškození dětí, jejich rodin a jejich komunit.“ - Adrienne Lee, ředitelka vývoje v Planeterra Foundation

Na další otázku, proč se společnost G Adventures rozhodla poskytnout finance na vytvoření souboru zásad chování vůči dětem při turistických aktivitách, Adrienne vysvětlila:

Díky našemu rozsáhlému výzkumu jsme popsali mnoho negativních aspektů, které se týkaly interakcí mezi dětmi a turistickým průmyslem – obchodování s lidmi, vykořisťování a sexuální turistika, ale jen málo pokynů se týkalo běžnějších interakcích s dětmi, které potkáváme na cestách. Chtěli jsme poskytnout globálnímu cestovnímu průmyslu návod zaměřující se na zcela běžné mezilidské interakce, které jsou často motivovány dobrými úmysly, ale mohou děti dlouhodobě poškodit.

Mezi tyto interakce patří:

• Pořizování selfie s dětmi a označování jejich polohy, což může nahrávat obchodu s lidmi
• pomoc žebrajícím dětem (peníze, bonbóny, dokonce školní potřeby), které je mohou držet mimo školu, a nutit je do dalšího žebrání
• Návštěva škol a sirotčinců za účelem sledování dětí při hraní či výuce. Často se může jednat o „divadelní představení“ pro turisty a de facto se jedna o formu dětské práce.

1) Cestovní kanceláře.

Pro příslušné destinace by cestovní kanceláře měly do poznámek k zájezdům začlenit několik odstavců týkajících se odpovědného jednání s místními dětmi včetně popisu vhodného a ​​neškodného chování při jejich fotografování a sdílení snímků na sociálních sítích. Tyto informace by měly být také posíleny v jakémkoli briefingu o výletu s cestujícími.

Například G Adventures ve snaze získat certifikaci Child Safe odstranila ze svého webu a marketingového zajištění potenciálně škodlivé obrázky a videa dětí. Rovněž ukončila návštěvy místních škol, sirotčinců nebo jiných podobných organizací. Ze svých itinerářů vše odstranila s vědomím, že tyto dobře míněné návštěvy často narušují činnosti zaměřené na zlepšení vzdělávání a dobrých životních podmínek místních dětí. Společnost G Adventures zamýšlí začlenit povědomí o dobrých životních podmínkách dětí do školení svých vedoucích zájezdů a aktivně integrovat zásady péče o děti do materiálů popisující jejich výlety.

Pokud kontrolujete itineráře zájezdu, kterého se chcete zúčastnit, a všímáte si aktivit, jako jsou návštěvy školy nebo sirotčince, stojí za to vyslechnout si cestovního operátora ohledně postupů v oblasti péče o děti a určit, zda tyto činnosti nezpůsobují více škody než užitku. Zatímco v minulosti jsme v rámci výletů školy navštěvovali, nyní si více uvědomujeme potenciální negativní důsledky narušení výuky a potenciálního vytváření nezdravých závislostí na zahraničních návštěvnících.

Adrienne Lee také nabízí radu ohledně tří nejdůležitějších opatření, která mohou cestovní kanceláře nyní přijmout pro ochranu dobrých životních podmínek místních dětí, které přijdou do kontaktu s účastníky jejich zájezdů:

• 1) Začleňte do itinerářů pokyny pro péči o děti do všech svých činností - odstraňovat aktivity jako návštěva dětských domovů a návštěvy při vyučování.
  
  

• 2) Definujte pokyny pro péči o děti při vyhledávání lidských zdrojů – zajistěte, aby neexistovaly žádné formy dětské práce, a aby byli zaměstnanci vyškoleni a vzděláni v tom, jak reagovat na kritické situace. 
  

• 3) Zahrňte též pokyny pro péči o děti do marketingových a reklamních materiálů – nepoužívejte obrázky bez souhlasu rodičů nebo zákonných zástupců a nepoužívejte děti jako propagační a prodejní lákadlo zájezdů.

2) Provozovatelé hotelů a ubytování

Poskytněte pokyny co DĚLAT a NEDĚLAT v místní komunitě jako součást informačního balíčku v každé místnosti a v hale. Vedení hotelu může představit způsob,  jak by cestovatelé mohli darovat peníze na vybavení místní školy tolik potřebným nábytkem a ostatními potřebami.

3) Místní kanceláře cestovního ruchu

Kromě toho, že by zaměstnanci měli v kanceláři zobrazeny písemné informace o místní situaci a osvědčených postupech odpovědného zapojení, měli by být vyškoleni, aby o tomto problému uměli hovořit a odpovídali na otázky turistů.

4) Restaurace a kavárny

Turisticky oblíbené restaurace nebo kavárny mohou nápadně vystavit laminovanou stránku nebo plakát s radami, jak se chovat v interakci s místními dětmi. V ideálním případě by váš plakát veřejné služby mohl také obsahovat seznam místních respektovaných organizací, kterým mohou cestovatelé přispívat zásobami, časem a penězi.

Měli by cestovatelé dávat žebrajícím dětem peníze?

Závěr: Cestování a altruismus

Pokud je vaším cílem skutečně pomáhat druhým na cestách, dvakrát si promyslete, co děláte a jak to děláte. Nepleťte si dobrý pocit z údajné pomoci s tím, že děláte to nejlepší pro příjemce vašeho daru a jejich komunitu. Možná sice děláte to, co je pro vás nejlepší, a zároveň děláte špatnou službu právě těm lidem, kterým hledáte pomoc.

Jak si turisté získají větší povědomí na místních i globálních podmínkách, můžeme lépe sladit svá rozhodnutí o pomoci s našimi hodnotami a nadějemi na jejich dopad a přínos. Můžeme maximalizovat dobro, které děláme, a minimalizovat potenciální škody, zvláště když zvyšujeme povědomí o místním kontextu a sociálně-ekonomických problémech.

Co si myslíte o této otázce péče o děti a odpovědné interakce s dětmi na cestách? Máte nějaké návrhy na jiné způsoby, jak při cestování zodpovědně a efektivně pomáhat?

Pokud se vám web líbí a jste s informacemi spokojeni, můžete přispět malou částkou na jeho další údržbu, aktualizace, provoz a já si možná také koupím jednu kávu nebo pivo 😋